Z DÁLKY

Dorazili z velké dálky

Věděli to, museli. Všichni odcházeli, ze strachu. Z toho kraje, kde mizely hvězdy. Ze strachu, že nepřijde Jaro. Potupně všichni z jejich města odcházeli. Pán a jeho Paní jim dávali své nejlepší šatstvo a se smutkem naslouchali chrastění jejich potácivých kostí z větší a větší dálky. Zbyli jen oni dva, zmrzlé vejce a pět peřin. Z mrazu pukl zvon, prý napojen na samotnou pec země. Pukl a jeho střep se roztříštil o tři tisíce let starou kašnu na tři tisíce stříbrných pstruhů, s těly nehybnými, jako skořápky. Ten zvon byl z hvězd. Pochopili, vypárali tenký vlasec, s okem na konci, kterým se uvázali k tomu kousku kdysi úrodné země. A vydali se s vesnicí a hvězdami jinam. Najít klín jara