PODCHOD

Vyhlášená soutěž

3.místo

SUCHDOL, PRAHA, UMĚNÍ PRO MĚSTO

Ten beton, co tu všude je mi přijde tak strnulý a chladný. A ti lidé, jsou z toho taky zploštelí a nudní. Beton nám pomáhá a zároveň nás pohlcuje. Utiskuje. Ale co když jsou krajiny, nevzpomenuté, bohaté na krásu, přeživé. Kde lidské potěšení a radost bouchá purpurem jako přezrálé granátové jablko. A nikdo si nevybaví krev, ale vděčnost lásky.

Osidluji toto strnulé uzemí šedi lidmi, kteří netráví přírodu, ale obohacují její tvary o nové, kochají se krásou a zároveň neustále prožívají její kypění, růst. Jsou součástí celku, který neustále puká, pozorují to obříma očima, které nepotřebují zavírat, protože neznají zlé. Plynou v bujaré tvárnosti a mají z toho radost. A také prožívají příběhy. To už ale musíš najít sám.