Ve vnitrobloku se konala velká událost. Mnoho zajímavých a kreativních ilustrátorů se předhánělo, kdo nakreslí nejhezčí obrázek, nejrychleji a nejlépe. Já jsem si tam v koutku venku plácal svoje. Na stěně chlapík, sluncem ožehaný venkovan, ukazuje směrem les, kde se krčí jeho chaloupka, se všemi přikrčenými a tajemnými krásami hlubokého lesa. Tam je jeho domov. Drží slepici, jejíž vejce září nádhernou žlutou barvou (polovina lidí ve městě by bez vodovek nevěděla, jakou barvu má opravdový žloutek) a za chvíli vypadne na město a rozbije tvrdou skořápku o ještě tvrdší městské bloky. Naštěstí. Záře se tak rozleje do celého šedivého města, všechno bude vesele zářit, a žluté neúsporné žárovky budou mít na dožití konečně kamaráda.
